Včera večer po dlouhé pauze ke mně přišla múza. Něco uvnitř mne mi řeklo: „Vezmi tužku a piš.“ Nevěděla jsem o čem psát, neměla jsem v hlavě žádnou myšlenku, ale ruka jakoby se sama začala pohybovat po papíře a já v údivu sledovala, že píšu báseň.
Od údolí trápení a smutku
přes nekonečné dálavy touhy
prošel ten,
kdo život žil
pro lásku.
Poznal nehostinné pustiny osamění,
chuť příkoří, bolest i klam,
pády a prohry.
Přesto vždycky vstal,
aby mohl dojít
k sobě,
na vrchol štěstí
a nic už nehledal.
Je o tom, jak jsem toužila po lásce a zažívala trápení, nenaplnění, zklamání a ohromnou vnitřní bolest, že jsem už nechtěla dál trpět a postavila si kolem srdce zeď, která se při náznaku lásky zbortila, než přišlo další zklamání tak velké, že jsem srdci postavila pancéřové opevnění, abych už opravdu nikdy nikdy necítila bolest.
Netušila jsem, jak moc si tím ubližuju, jak tím trpím ještě víc uzavřená ve svých vlastních emocích, místo abych o nich mluvila.
Samozřejmě se objevily nemoci, chronická angína a občas zácpa. Po několika letech trvající angíny jsem si začínala všímat, že angínu dostanu vždy, když neřeknu, co cítím, třeba manželovi nebo v práci. Angíny s čepy se pořád vracely. Po antibiotikách jsem měla klid sotva deset dní a byla v tom nanovo.
Okamžitě se stala mou srdeční záležitostí, a tak jsem se přihlásila na Homeopatickou akademii v Praze a vyhledala jednoho z nejlepších homeopatů Bohdana Vrabce. Podstoupila konstituční léčbu a začaly se dít doslova zázraky.
♥ Vyladily se vztahy. Protože jsem říkala, co cítím, proč mě něco trápí, bolí, kdy jsem šťastná.
♥ Začala jsem se dívat jinýma očima a chápat sebe i druhé.
♥ A pochopila, že bolaví jsou i ti, kteří mě zraňovali a vlastně ani netušili, že mě jejich chování bolí, protože ve skutečnosti mi ani nechtěli ublížit, ale já byla tak citlivá a zranitelná, že jsem to tak vnímala a největší chyba byla, že jsem o svých pocitech tenkrát nemluvila.
♥ mi doslova ukázal, co si mám v životě vyřešit
♥ zároveň mi dal sílu a odvahu, kterou jsem často postrádala
Díky homeopatikům a výživě jsem si navýšila vibrace a poznala samu sebe, kdo skutečně jsem a dostala se tak blízko své duši, jak to snad jen jde. Dnes už neklesám na dno trápení a zvláštní je, že se vytratila i většina mých strachů, nejdřív to byl strach z bouřky a nedávno i strach z pavouků, s jedním jsem si dokonce „podala ruku“.
Pochopila jsem, že i on má duši a nemá důvod mi dělat nic strašného. A víte, jak to bylo před tím, když se v mé blízkosti objevil pavouk? Ječela jsem jako když mě na nože berou. 🙂
Dnes je to minulostí.
Skrz prožitá trápení a bolest ať tělesnou nebo psychickou
♥ můžeme dojít k sobě
♥ k poznání kdo skutečně jsme
♥ a poznat pravdu, která osvobozuje od iluzí a strachů
♥ je to jedna z cest, jak se vrátit k sobě domů, ke své duši
Až spatříte svou nádhernou duši, nic už nebude jako dřív, zůstane blaženost, kterou vystřídá klid a jasnost vašeho vnitřního vidění.
Poselství zní: jsme zrozeni k životu v radosti.