Proč vyčistit vztah k mámě a tátovi?

Základním principem spokojeného života a šťastných vztahů  je vyčistit traumata z dětstvívztah k mámě a tátovi.

Zahojení traumat, zklamání a křivd z dětství je cesta

  • k vyrovnanosti
  • emoční svobodě
  • a naplněným vztahům

Proč je důležité porozumět, jak jsme to měli jako dítě?

Dítě očekává, že ho máma a táta ochrání, že tu jsou pro něj, když má hlad, dají mu najíst, když se cítí osamoceno, pohladí ho, obejmou, uklidní. Když se nám to jako dítěti nedostávalo, cítili jsme se odmítnutí, nemilovaní.
Jenomže my jako malé dítě jsme nevěděli, že máma nebo táta to líp neumí. Každý nebo aspoň většina chce pro své dítě to nejlepší, ale ne vždy se podaří dávat lásku takovým způsobem, jak dítě potřebuje.

Dítě je citlivá dušička a když nedostává lásku, trpí. Pocity odmítnutí, nedostatku lásky a péče si pak v sobě nese dál do života. Často se tyto pocity promítají v partnerském vztahu, aniž si uvědomujeme, že je máme v sobě z dětství.

Jaké bývají následky nedostatku lásky v dětství?

Když je dítě často traumatizováno nebo trpí nedostatkem lásky, v dospělosti pak zažívá pocity:

  • že si lásku nezaslouží
  • že není dost dobrý
  • může trpět pocitem viny
  • mívá strach, že ho partner opustí
  • cítí se nemilovaný, nepochopený
  • touží po lásce a nedostává ji

Proto je třeba uvidět, že tyto pocity pocházejí ze zranění z dětství.

Porozumění vede k uvolnění traumatu.

Jak porozumět své mamce?

Abysme pochopili svojí mamku, položme si otázku- jaké měla dětství a jestli z ní mohla vyrůst vyrovnaná osobnost.
Měla radostné dětství? Možná taky nedostávala jako dítě lásku, jak se to pak mohla naučit a předávat dál, nám, když neměla žádný vzor? Byla připravená mít vlastní dítě?
Byl k ní náš táta láskyplný, pomáhal jí nebo ji kritizoval, nebyl s ničím spokojený, nebo ji dokonce bil, nebo ji opustil?
Jaké měla dětství, manželství, zaměstnání?
Možná musela vydělávat peníze a byla pořád v práci, domů přicházela utahaná, neměla na nás čas ani energii a v nás se usadil pocit, že nás odmítá a nemá ráda, a přitom za tím mohla být jen únava.

Jaké kvality se díky tomu u nás rozvinuly?

Jsme citliví, empatičtí, vnímaví, spolehliví, samostatní, umíme si v něčem lépe poradit než druzí? Na jaké poslání nás to připravilo? 😉 Možná na profesi, kde můžeme pomáhat druhým lidem pro svoji vnímavost a citlivost. Ano, nic se neděje náhodou. Všechno má v životě význam. Když to uvidíme, uleví se nám.

Vhled do trápení z dětství a porozumění rodičům vede k přijmutí, co se nám stalo a tím dojde k uvolnění traumatu.

Buď se můžeme na rodiče zlobit a máme na to právo nebo se můžeme pokusit jim porozumět a tím pochopit sami sebe.
Přeji vám to druhé, protože pak budete vibračně růst. 🙂